Nakresli své lidi

Jak dobře znáš své nejbližší? Nakresli dva až pět lidí tak, jak je vidíš. Pak je posaď ke stolu, tipni si, co o sobě řeknou, a zjisti, jestli to sedí.

Jistota roste rychleji než přesnost

Čím déle se lidé znají, tím víc si věří. William Swann a Michael Gill (1997) se ptali dvojic, které spolu chodily nebo bydlely, co si jeden o druhém myslí, a porovnali to s tím, co o sobě partner řekl sám. S délkou vztahu a s tím, jak moc na něm lidem záleželo, stoupala jistota, s jakou odpovídali. Přesnost se tím spolehlivě nezlepšovala a jistota se s ní často rozcházela.

Čím líp někoho známe, tím méně si ověřujeme, jestli ho opravdu známe.

Proto výsledek v aplikaci nehodnotí, jestli máš pravdu. Ukazuje jen, jak své lidi vidíš ty: kolik z nich jsi nakreslil s úsměvem a kolik se stejným výrazem, jaký máš sám. Lidé obecně odhadují, že ostatní jsou víc jako oni, než ve skutečnosti jsou. Psychologové tomu říkají efekt falešného konsenzu (Ross, Greene a House, 1977).

Co vidíš ty a co vidí oni

Simine Vazire (2010) shrnula, kdo o kom co ví líp. Svoje vnitřní stavy, třeba úzkostnost, zná člověk líp sám. Vlastnosti, které jsou dobře vidět zvenku, třeba společenskost, odhadnou jeho přátelé zhruba stejně dobře. A tam, kde jde o to, jak člověk vypadá v očích ostatních, třeba u inteligence, byli přátelé dokonce přesnější. Proto se otázky v téhle hře ptají jen na chování: co udělá, když se ukáže, že se mýlí, jak reaguje na kritiku, co dělá, když se zlobí.

Starý model Johariho okna (Luft a Ingham, 1955) dělí, co o člověku víme, na čtyři části. Otevřené je to, co víš ty i ostatní. Slepé místo vidí ostatní, ale ty ne. Skryté víš jen ty a neznámé nikdo. Tipy u stolu jsou tvůj pohled na otevřené okno druhých. Jestli sedí, ti řeknou jen oni.

Jak vypadá večer u stolu

Když stůl založíš, dostaneš odkaz a kód k naskenování. Přátelé si na svých telefonech složí vlastní postavičku a sednou si ke stolu. V každém kole je jeden člověk na řadě: odpoví, jak to má on, ostatní odpoví, jak ho vidí. Pak se ukáže, jestli ho vidí stejně, nebo jestli má slepé místo. Kreslit nemusíš předem: stůl jde založit hned a lidi nakreslit až na obrazovce stolu, třeba když si sedají.

Od čtyř lidí u stolu jsou vidět jen počty, nikdo nepozná, kdo co odpověděl. U dvou nebo tří lidí to nejde schovat, takže hra předem řekne, že se odpovědi ukážou se jmény. Svoje kresby a tipy vidíš jen ty. U lidí, kteří si sednou pod stejným jménem, jak jsi je nakreslil, uvidíš vedle sebe obě postavičky a po jejich kole i to, jestli tvůj tip vyšel.

Koho pozvat: lidi, před kterými se nemusíš hlídat. Když by ses kvůli jednomu člověku u stolu začal hlídat, odpovídal bys opatrně a celé to ztratí smysl. Pak je lepší založit dva stoly.

Jak to funguje

Mini aplikace skládá postavičky z dílů (postava, věk, pleť, tvář, účes, vousy, brýle, oblečení a typický výraz). Výsledek počítá jen dvě čísla: podíl lidí, které jsi nakreslil s úsměvem, a podíl lidí se stejným typickým výrazem, jaký jsi dal sobě. Nic z toho neříká, jací tvoji lidé jsou.

Data. Dokud nezaložíš stůl, pamatuje si kresby a jména tenhle prohlížeč a tlačítkem Smazat je odstraníš. Na server jde jen to, co sám odešleš: souhrn dvou procent tlačítkem Uložit výsledek, nebo celá kresba při založení stolu. Výjimkou je krátký komentář pod výsledkem: napíše ho AI (Google Vertex AI v EU) jen z výrazů na kresbách, bez jmen, a nic z toho se neukládá. Založením se kresby uloží, takže ke stolu se pak vrátíš odkazem z jakéhokoli zařízení. Když vyplníš e-mail, pošleme odkaz i tam, ale e-mail neukládáme. U stolu se jména ukládají šifrovaně a kresby s tipy vidí jen zakladatel. Hra je pro lidi od 18 let.

Zdroje

1. Swann, W. B., Jr., & Gill, M. J. (1997). Confidence and accuracy in person perception: Do we know what we think we know about our relationship partners? Journal of Personality and Social Psychology, 73(4), 747–757.
2. Vazire, S. (2010). Who knows what about a person? The self–other knowledge asymmetry (SOKA) model. Journal of Personality and Social Psychology, 98(2), 281–300.
3. Vazire, S., & Mehl, M. R. (2008). Knowing me, knowing you: The accuracy and unique predictive validity of self-ratings and other-ratings of daily behavior. Journal of Personality and Social Psychology, 95(5), 1202–1216.
4. Ross, L., Greene, D., & House, P. (1977). The „false consensus effect“: An egocentric bias in social perception and attribution processes. Journal of Experimental Social Psychology, 13(3), 279–301.
5. Luft, J., & Ingham, H. (1955). The Johari window, a graphic model of interpersonal awareness. Proceedings of the Western Training Laboratory in Group Development. Los Angeles: UCLA.